Podívejme se na několik hlavních trendů, které ovlivnily výrobu tramvají a dalších vozidel, které dnes jezdí po ulicích měst nebo se teprve uvádí do provozu.

Bezpečnost

Na první pohled se změnila velikost čelních skel včetně použitého materiálu. Cílem je umožnit řidičům skvělý rozhled.

Čela tramvají jsou zároveň tvarovaná tak, aby při případné kolizi s chodcem nebyly následky fatální. Statistika dopravních nehod potvrzuje, že to má opravdu smysl. Změny v zájmu bezpečnosti se ale týkají i interiéru, který dnes bývá více otevřený a často pod dohledem kamer. Mezi méně viditelné faktory patří tvarování madel a dalších prvků v interiérech, včetně volby použitých materiálů. Na bezpečnost cestujících při nepředvídaných situacích se bere zřetel jako nikdy dřív.

Pohodlí 

Zatímco snaha o praktičnost a snadnou údržbu byla vždy důležitým faktorem, v posledních letech má stále větší váhu pohodlí a zážitek z jízdy. Chceme přeci lidi přimět, aby vyměnili auta za udržitelnější veřejnou dopravu.  

Nejvýraznější změnou posledních let se stal přechod na nízkopodlažní konstrukci vozidel. Tento prvek výrazně zlepšuje přístupnost veřejné dopravy pro cestující. Nízká podlaha také ovlivňuje celkové rozložení interiéru. 

Výrazným vývojem prošly i použité materiály sedadel. V tramvajích dnes najdeme sedačky plastové, dřevěné i čalouněné, často se setkáváme i s kombinací těchto materiálů. Designérskou novinkou jsou pak dvousedačky, které nejsou přesně vedle sebe, jak bývalo dříve zvykem, ale posunuté o několik centimetrů. Zdánlivá maličkost zvyšuje komfort cestujících, kteří se díky tomu nepřetlačují v nejširším místě na lidském těle, tedy v ramenou.  

Mezi sledované faktory z hlediska pohodlí patří také hluk. Spousta dílčích změn, které nejsou na první pohled vidět, se dotkla podvozku či motorových jednotek. Moderní tramvaje jsou proto výrazně tišší, v interiéru i zvenku, díky chytrým technickým a designérským řešením. 

 

Digitalizace 

Všechny nové tramvaje jsou dnes vybavené elektronickými informačními panely, množstvím chytrých čidel a jiné elektroniky, nebo třeba zásuvkami či nabíječkami.

Ještě před dvaceti lety nic z toho neexistovalo – dveře vozů se otevíraly mechanicky a jediný informační systém byla plastová cedule s názvy zastávek na dané lince. 

Zároveň je v tramvajích řada systémů, se kterými se cestující přímo nesetká, například jízdní asistenti, kteří řidičům slouží jako „druhé oči“.