12. 4. 2022

Petr Šůha: Nejhorší rada? Lítej pomalu a nízko!

I velké sny se dají splnit, když nechybí vůle – a důkaz o tom občas létá nám Plzeňákům přímo nad hlavou. Má podobu malého letadla, které vzniklo jen díky bezmeznému odhodlání a nadšení jeho tvůrce a pilota, Petra Šůhy, našeho kolegy ze Škodovky.

Tenhle škodovák už jako malý kluk o létání snil, ale cesta, která „tam nahoru“ mezi oblaka vedla, se řadí mezi unikátní. Ve zkratce – od leteckého modeláře ke staviteli letadla a pilotovi. „Pět let práce v garáži a bylo hotovo,“ říká s lehkým úsměvem Petr Šůha, muž, který si vlastníma rukama postavil letadlo, se kterým se od té doby z domovského letiště v Plešnicích vydává na výlety nejen západočeským regionem.

Pět let práce v garáži a bylo hotovo.

Splněný dětský sen?

Přesně tak. Jako kluk jsem stavěl modely letadélek, později i ovládaných na dálku. Velmi mě bavila nejen jejich stavba, ale právě i to „létání“, tedy ovládání přes vysílačku. Totiž ten pohyb v trojrozměrném prostoru, ta svoboda… Tam někdy to celé začalo. A před pár lety jsem potkal po letech kamará­da a zjistil, že staví ultralehké letadlo. Ve chvíli, kdy jsem v jeho dílně spatřil tu rozestavěnou nádheru, byl jsem ztracen (smích).

Dobře. Rozhodnete se, že postavíte letadlo. Jak ale, to si navrhnete konstrukci sám?

Ne, ne. Pokud jste amatér a chcete postavit letadlo pro vlastní použití, je nejjednodušší vyjít z existujících plánů, schválených českou Leteckou amatérskou asociací. Já jsem si vybral typ HiMax, což je malý, jednomístný hornoplošník o rozpětí cca 6 metrů.

Pořád mi to přijde jako obrovský skok od toho, vyrobit model, nebo jít do stavby skutečného pilotovaného letadla. Pletu se?

Víte, já si myslím, že dobrý letecký modelář, který má za sebou stavbu velkých modelů, je schopen postavit funkční letadlo i pro opravdové létání. Samozřejmě to vyžaduje více znalostí a další vybavení v dílně, ale ten základ je podobný. Ultralehké letadlo je prostě jen o trochu větší model (úsměv).

Co je těch vámi zmíněných „pár věcí navíc“?

Především jde o dodržení všech postupů stanovených v dokumentaci. Musíte používat předepsané a kvalitní materiály, hlavně co se týče dřeva. No a pak se klade také velký důraz na maximální pečlivost a preciznost při práci, při ověřování a testování pevnosti postavených celků. Vždyť koneckonců, stavíte si letadlo sám pro sebe, takže logicky máte největší zájem na tom, aby vás opravdu udrželo ve vzduchu!

Letadlo se dá postavit bez speciálního vybavení?

V podstatě si vystačíte s běžně dostupným nářadím na opracování dřeva. Pak už jenom kvalitní smrkové a březové dřevo, lepidlo CHS Epoxy jako spojovací materiál, motor a pár kovových dílů na podvozek a spojení křídel s trupem letadla…

Počkejte. Epoxy, to lepidlo, se kterým se záplatovaly díry v kánoích, než se jelo na vodu? A březové a smrkové dřevo?

Ano, vždyť jsme si už říkali, že ultralighty jsou v podstatě větší funkční modely. Takže při stavbě opravdu nejčastěji lepíte dřevo (úsměv).

Když už jsme u těch konkrétních věcí. Povíte, na kolik takové, doma postavené letadlo, přijde?

Přibližně jako ojetá Škoda Felicia.

Cože, prosím?

Ale ano, tedy když nepočítáte vlastní práci. Pak by ta kalkulace byla podstatně vyšší – kdybych třeba všechny ty víkendy trávil někde na placené brigádě, byl bych docela bohatý (smích). Když to shrnu, nejdražší součástí letadla je motor. Ten jsem původně plánoval vzít ze starého Trabanta, ten by ale pro zvýšení výkonu potřeboval hodně technických zásahů. Poštěstilo se mi koupit motor z rakouského sněžné­ho skútru, ten je díky své lehké konstrukci velmi vhodný pro malá letadla a je mnohokrát takto vyzkoušený. Repasovaný mě vyšel na čtyřicet tisíc korun, a to byla největší investice ze všech. Upřímně, bez obrovské tolerance mé rodiny bych si tenhle sen určitě splnit nemohl.

Předpokládám, že stavbu musíte mít nějak dozo­rovanou?

Stavbu stroje dozoruje podle nařízení letecké amatérské asociace znalec na tuto problematiku, který provádí odborný dozor. Ten v průběhu stavby schvaluje kvalitu a provedení klíčových uzlů stavby. A samozřejmě s ním můžete řadu věcí konzultovat, poradit se. Povinností je také vést si stavební deník. Navíc jednotlivé části letadla podléhají předepsaným pevnostním zkouškám.

Třeba?

Nejnáročnější – určitě i na psychiku stavitele – je zátěžová zkouška pevnosti křídel. Stavbu dozorující technik provede výpočet potřebné zátěže. V mém případě bylo třeba každé z křídel zatížit závažím o celkové váze 480 kilogramů. Křídla se při této zátěži prohnula, ale zůstala neporušená a plně funkční. To jsem si tehdy opravdu hodně oddechl. Při stavbě letadla musíte dbát na velké množství stanove­ných pravidel, stroj musí plnit nejenom nároky na pevnost konstrukce, ale také musí při záletu prokázat všechny patřičné letové výkony – obratnost, chování při minimální rychlosti a mnoho dalšího.

Jakými rychlostmi můžete s vaším strojem létat?

Možná to leckoho překvapí, ale neliší se to moc od běžné rychlosti, jakou jezdíme s automobilem. Moje letadlo má stanovenou bezpečnou letovou rychlost mezi 75 a 125 kilo­metry za hodinu.

Co je třeba dál, než se můžete vydat na první let?

Samozřejmě potřebujete finální schválení stavby. Letovou způsobilost takto doma postavených letadel osvědčuje technik letecké amatérské asociace, který, když je všechno v pořádku, vydá patřičné osvědčení – technický průkaz letadla. Pak je třeba uzavřít zákonné pojištění, být majitelem pilotního průkazu a vlastnit průkaz opravňující k obsluze letadlové rádiové stanice. No a pak už můžete opravdu letět.

U vás bylo nejdřív letadlo nebo pilotní průkaz?

Když už jsem viděl, že stavbu letadla opravdu dotáhnu do konce, zahájil jsem pilotní výcvik. Teoretická příprava, to jsou hodiny přednášek z aerodynamiky, meteorologie, předpisů o létání a podobně. A hlavně pak i samotné cvičné lety, ale v letadle, které bylo o hodně jiné než to moje. Rozdíl mezi nimi bych přirovnal k tomu, jako kdybyste dělali řidičák na náklaďák a pak přesedli na velkou motorku.

Jaký byl váš první let?

Obrovská euforie. Radost z postaveného letadla a obavy z toho co teď bude následovat. Snažil jsem se neudělat žádnou chybu, určitě jsem byl nervózní. Nejprve jsem jen pomalu jezdil po letišti sem a tam. Pak jsem zrychloval, až letadlo samo jen lehce nadskočilo. No a jednoho dne to bylo – odlepilo se to od země a už nemělo smysl snížit otáčky motoru a dosednout. Jen jsem přidal plný plyn a ono to samo nádherně stoupá! Díváte se dolů, jak se zem vzdaluje, vidíte svůj vlastní stín, žasnete, že se to opravdu stalo – letím! Ale bylo v tom ještě opravdu mnoho nervozity a napětí. O hodně víc jsem si začal užívat až to pozdější létání, kdy už jsem získal pocit větší kontroly nad strojem, kdy se zásahy do řízení zautomatizují a je čas vnímat spokojené vrnění motoru, krásu přírody pod vámi, zamáváte na ostatní piloty, které potkáte. První lety má asi většina pilotů trošku „stažený zadek“. Ale zdravou míru respektu je podle mě třeba mít pořád. Chyby nejčastěji pramení z toho, že si začnete myslet, že jste mistr světa, všechno víte a všechno znáte. Při létání se nevyhnete jednoduchým, ale neměnným zákonům fyziky. Nedejte na domlouvání babičky: „Chlapče, lítej pomalu a nízko, aby se ti nic nestalo!“ To je nejhorší rada (smích).

Co vás vlastně na létání baví nejvíc, dá se to popsat?

Když zvládnete techniku letu a nasbíráte nějaké zkušenosti, pak to úžasné na létání je pocit, kdy souzníte s letadlem. Když se strojem splynete a už jen vnímáte pohyb stroje ve vzduchu tělem. Pak i zásahy do řízení provádíte vlastně dříve, než vám to napoví přístroje v kabině. Tehdy zjistíte, že když to tomu letadlu moc nekazíte, tak ono vlastně umí letět skoro samo. No a samozřejmě na létání je skvělý pocit svobodného pohybu v trojrozměrném prostoru, pozorovat krajinu z výšky. I notoricky známá místa shora vypadají jinak. Je to úplně jiný pohled, jiná perspektiva, než ta, na kterou jsme tady na zemi zvyklí.

Přivedl jste k létání i vaší rodinu?

Spíš mi jen fandí (smích). Jejich důvěra, že dokážu postavit takový stroj, který bude spolehlivý a bezpečný – ve kterém se jim tatínek nezřítí – byla pro mě tou největší podporou, za hodně vděčím hlavně své ženě, která chápala, že je to pro mě splnění životního snu.

Bál jste se někdy v letadle?

Ano, hned při jednom z prvních letů jsem měl opravdu hodně nahnáno. Bylo to v zimě, teploty lehce pod nulou a velká vlhkost vzduchu. No a mě se chvilku po startu vytvořila námraza v karburátoru. Otáčky motoru se snížily a letadlo místo aby po startu poslušně stoupalo, pozvolna klesalo a nedalo se s tím nic dělat.

Takže to nejhorší hned na začátek?

Opravdu krizový moment. I když to samozřejmě neznamená, že padáte k zemi, ale jako úplný nováček jsem musel zvlád­nout nouzové přistání na neznámém terénu. S letadlem – i s tím motorovým – samozřejmě můžete plachtit, takže i při výpadku techniky se dá bezpečně přistát. Já měl to štěs­tí, že se mi tenhle technický problém přihodil kousek od leti­ště, takže jsem mohl přistát na nedalekém poli. Ten nejhorší moment jsem ale zažil, až když jsem z letadla šťastně vylezl a zjistil jsem, že pár desátek metrů před místem přistání byla skryta docela hluboká strouha. Do té, kdybych přistál… No, štěstí začátečníka.

Tisíce hodin stavění letadla máte za sebou, co vám naplňuje volný čas teď? Létání?

Ve vzduchu můžete být samozřejmě jen občas… (smích). Volný čas se teď snažím více věnovat rodině. Ale jednu novinku mám a jak jinak, souvisí s létáním. Vypadá to, že bych se mohl stát metodikem staveb malých letadel pro leteckou asociaci. Jo, a taky se s kamarády chystáme obletět republiku!

Další články