3. 5. 2022

Matěj Dynybyl: Dialog je důležitý pro každého! 

Hlavní je umět komunikovat s kolegy. Naslouchat, nechat se poučit, ale také být schopen prosadit vlastní názor. Přesně tuhle cennou zkušenost pomáhá studentům Západočeské univerzity objevit program DESIGN+, kterého se v důležité roli účastní i skupina Škoda, která patří k zadavatelům výzkumných úkolů.

A málokdo hlavní přínos projektu dokáže ocenit více, než projektant specialista Výzkumu a vývoje Škody Transportation Matěj Dynybyl. Pávě on byl studentům plzeňské univerzity jedním z hlavních průvodců a rádců při řešení úkolu, který se zabýval návrhem autonomní tramvaje pro osobní a nákladní dopravu. „Já bohužel DESIGN+ jako student nezažil, na mé mateřské univerzitě něco podobného nebylo. Škoda. Když jsem viděl, jak studenty tahle unikátní mezioborová spolupráce baví, a co všechno jim přináší, bylo mi to docela líto,“ přiznává Matěj Dynybyl. „Ale o to víc jsem si užil roli konzultanta.“

Co hlavního podle vás tahle práce studentům přinesla?

Klíčová myšlenka projektu je úplně skvělá – v jednom týmu, který se věnuje technickému úkolu, se totiž sejdou studenti ze zcela odlišných oborů. Třeba strojař, ekonom, ale i třeba zdravotník. Ti společně pracují na komplexním řešení daného problému, v našem případě tedy tramvaje. To důležité je, že každý má svůj pohled a vzájemně se obohacují. Vystoupí mimo svojí „bublinu“, obor, ve kterém se pohybují, a to je podle mě hrozně důležitá zkušenost.  Navržená tramvaj tedy není jen řešením strojařů, techniků, vstupuje tam celá řada dalších unikátních prvků od lidí z jiných oborů.

Příklad?

Třeba řešení ergonomie schodů může být jiné z pohledu projektanta, jiné z pohledu odborníka na zdravotní vědu, společně ale mají šanci dojít k řešení společnému a lepšímu, než by byla ta dvě jednotlivá. Nebo – protože samozřejmě nezůstalo jen při technickém pohledu na věc, další studenti řešili ekonomiku celého projektu, aby by mohl být i z téhle stránky úspěšný. Opět museli diskutovat s ostatnímu, zjišťovat všechno potřebné, dojít k nějakému výsledku ve spolupráci s dalšími členy týmu. Ten multidisciplinární přístup byl obohacující pro všechny.

Inspirovala tahle půlroční spolupráce se studenty i vás?

Určitě ano. Opět jsem si ověřil, jak je pro vývoj a provoz jakéhokoliv vozidla důležité mít přesah do různých technických, ale třeba i ekonomických odvětví. To podle mého názoru úzce souvisí se schopností umět komunikovat s kolegy a nechat se jimi poučit. Moc rád bych si co nejdéle zachoval otevřenou mysl, chuť diskutovat a přijímat nové a třeba i trochu převratné myšlenky. Tedy přesně to, co bylo v DESIGN+ úplně samozřejmé.

Každý tohle vnímání může mít jinak…

A je to tak dobře. Mám známé techniky, kteří se naplno věnují svojí úzké disciplíně, vyžívají se v konstruování jednoho konkrétního technického uzlu, chtějí být v dané kategorii nejlepší. Ale i tomuhle typu odborníka podle mě pomůže, když občas vidí věci zvenčí, z nadhledu. V širších souvislostech.

Sám jste se teď trochu popsal, takže předpokládám, že práce ve výzkumném a vývojovém týmu Škody Transportation vás musí naplňovat?

Je to přesně tak (úsměv). Kreativní práce na nových věcech je přesně tím, co jsem si přál po škole dělat, takže pro mě je to tak trochu splněný sen. Aplikace nových technologií s sebou přináší potřebu stále více komunikovat a hledat vzájemné porozumění. Právě tohle mě na mé práci baví. Můžu dělat jak se svými vrstevníky, tak s lidmi, kteří už mají větší zkušenosti a odbornost a učit se od nich je pro mě obrovský bonus.  Samozřejmě tohle všechno přináší i střet různých pohledů na věc, různých názorů, ale to je přece dobře, ne? Dialog je důležitý pro každého, o tom jsem přesvědčený.

Utkvěla vám v paměti nějaký zajímavý moment z těch měsíců, kdy jste studentům pomáhal s projektem v rámci DESIGN+?

Krásné bylo, že jsem třeba jen zkusmo nadhodil nějakou myšlenku a mezi studenty se tím okamžitě spustil gejzír nápadů. Ti se pak dlouho předbíhali v konstruktivních nápadech, aniž bych do toho já nebo někdo z mých kolegů lektorů musel zasáhnout. Ty různé pohledy – odlišné a přesto směřující k jednomu cíli – byly opravdu velmi poučné. Samozřejmě, že občas mluvili o nerealistických věcech, ale od toho jsme tam byli my, abychom je vždy alespoň částečně vrátili zpět na zem (úsměv). A ještě jedna věc byla hrozně zajímavá. Chyběl jsem na tom úplně prvním setkání, kde se studenti představovali a na tom dalším už se naplno pracovalo. Moc mě bavilo v duchu odhadovat, kdo jaký studuje obor, jaké je jeho zaměření. V té palbě nápadů to nešlo tak lehce poznat (úsměv).

Umíte si některé řešitele představit jako nové kolegy ve vašem škodováckém týmu?

Rozhodně ano. Bylo velmi sympatické, s jakým odhodláním až zarputilostí se tématu věnovali, byť šlo v podstatě „jenom“ o předmět ve škole. Ale pro studenty je něco takového prostě přirozené. Později, v praxi samotné, je na zaměstnavateli a nadřízených, aby udrželi ve svých lidech mít tu správnou chuť jet naplno. Pro mě samotného je tohle moc důležité a bez toho si produktivní prací nedokážu dost dobře představit. A mám to štěstí, že moji nadřízení mě dokáží skvěle motivovat a já tak mohu naplno dělat, co mě baví.

Další články